Název

15.-22.7.2017 Sicílie

Popis

15.-22.7.2017 - Týden dovolené utekl jako voda. V sobotu odlétáme z Prahy, z letiště Václav Havel. Tento let sedím u okénka, tak se kochám pohledem ven a mám na 100% hlavu v oblacích, jak se patří. Přistání na letišti v Catanii, kde už čeká delegátka a směruje nás k autobusu, který nás zhruba po hodině a půl rozveze po hotelech. My jsme ubytované v hotelu BAIA DEGLI DEI ve městečku Giardini Naxos - Recanati. Z ubytování jsme v první chvíli zděšené a máme pocit, že to je zlý sen. Pokoj nám na první pohled připadá jako sklepní kobka bez oken s vchodem do ulice. Ale brzy se s tím smíříme a zjistíme, že má i svá velká pozitiva. Nepotřebujeme vůbec klimatizaci, máme příjemný chládek a ač si v první chvíli myslíme, že máme vchod přímo ven na chodník, tak i to soukromí celkem ujde. A hlavně to máme opravdu jen malý kousek k moři. Sotva vyjdeme z pokoje, jsme téměř na pláži. No a jídlo je zde opravdu úžasné. Každý večer podnikáme dvouhodinové obžerství ve formě nejdříve volného výběru z různě upravených zelenin a salátů. Poté jako další chod většinou různě upravené těstoviny. Pak přichází další chod - ryba nebo maso s přílohou, obvykle bramborem. Na závěr ještě zákusek a k tomu všemu voda a víno, nebo pivo, podle našeho výběru. Večer co večer ještě minimálně hodinu trávíme posezením venku, aby nám alespoň trošku slehlo. První večer si samozřejmě musíme vyzkoušet večerní plavání za tmy. Nejdřív se strachem, jestli zde nemají mořské ježky a podobnou havěť. Ale riskujeme to i když do vody nevidíme. Je to naprosto úžasné a alespoň já usínám s krásným svěžím pocitem. Na neděli jsou hlášené bouřky a přesto se vypravíme nejdříve na malou obhlídku okolí. Bouřka nás chytne hned u pirátské pláže. Stihneme se krásně schovat a ještě ani moc nezmokneme. Celou bouřku přečkáme u kávy a piva a užíváme si, že jsme pod sice chatrnou, ale přesto střechou. Kolem nás tečou všude proudy vody a hromy bouří, blesky křižují oblohu (žádný se nám nepovede bohužel vyfotit). Jakmile přestane téměř pršet, jdeme dál prozkoumávat okolí. Vlezeme samozřejmě jediné široko daleko na pirátské pláži do vody a užíváme si té krásy kolem nás. Jsme obě pouze v žabkách, ale přesto brzy pokračujeme dále směrem k městu Taormina. Nejdřív si to krásně užíváme, později už zkusíme počkat na místní autobus, abychom zbytek cesty dojely. Nemáme ale to štěstí a žádný autobus nezastaví. Tak se vypravíme dál pěšky a nelitujeme (minimálně já ne). Cestou se zastavíme na ostrově Isola Bela a alespoň chvíli se vykoupeme a kocháme se krásou kolem sebe. Pak už se vydáme k lanovce, kterou se necháme vyvézt do Taorminy. Samozřejmě musíme ochutnat místní zmrzlinu (Jana ledovou tříšť). Na mne je tu příliš rušno, ale naštěstí tu nejsme zas tak dlouho. Posedíme chvíli v krásném kostele a vydáme se hledat autobusové nádraží se strachem, jestli nás nějaký autobus vůbec sveze, po zkušenostech cestou sem. Když na nádraží přicházíme, zrovna zde jeden stojí naším směrem, ale než koupíme lístky, už se rozjíždí. Naštěstí alespoň tento řidič zastavil, když viděl, že na něj mávám lístkem, jinak by nás neminulo hodinové čekání na další. Plné zážitků se vrháme na další z úžasných večeří. V pondělí nás čeká hromadný výlet na Etnu. Po příjezdu autobusem máme dole volný rozchod, který někdo využívá k tomu, aby prošel jen nižší krátery, které si může do sytosti prohlížet, někdo se vyveze lanovkou výše a několik jedinců se nechá vyvézt džípy až téměř nahoru, kde pak vidí do vrchních kráterů. Jelikož mne ale ještě letos čeká dovolená na Gardě, zvolím tu nejlevnější variantu a i tak jsem spokojená a užívám si to. Samozřejmě si všichni doneseme nějaké ty kamínky, někdo i velké kameny z Etny a pak se na zpáteční cestě strachujeme, zda nám je nevyhodí na letišti a nebo jestli nepřejedeme dráhu při doletu, jak podotýká Jana. Já už si v úterý konečně začnu užívat to vytoužené moře, zatímco někteří ještě jedou na další výlet na Liparské ostrovy. Počasí už celý zbytek týdne přeje této lenivé činnosti a já si jí do sytosti užívám až do konce týdne. Jedinou výjimku uděláme s Janou ještě ve čtvrtek, kdy se jdeme projít ještě po našem letovisku. Ale není tu toho moc k vidění a tak se s radostí vracíme k naší práci. Máme totiž neustálou povinnost dělat bílou a červenou bójku, které se s nadšením nám vlastním ujímáme. K tomu ještě hlídáme Etnu, jestli nekouří příliš a jestli nemá také hlavu v oblacích. Já si ke své práci ještě přidávám ranní budíček na to, abych mohla přivítat sluníčko při jeho vstávání. No a týden utekl jako voda a je tu opět sobota a nás už čeká jen malé rozloučení s mořem a hotelem, kde jsme byly nakonec velice spokojené a už čeká autobus na odvoz do Catanie na letiště. Cestou ještě drobný výklad o městě a z okének prohlédneme několik památek. Cestou zpět si v letadle obě čteme, protože sedíme s Janou obě do uličky a ještě obě u křídla (kdo by to byl řekl) a tak z okénka tentokrát není výhled. Let uteče jako voda, stejně jako celý ten týden. Poslední rozloučení u autobusu pražské MHD a opět čekají běžné povinnosti běžného života. Bylo to krásné a mám zase na co vzpomínat.

Nastavení